25. ) 27.-29.6.2014 Stojčín
LETNÍ VÍKENDOVÁ REKONDICE U KAMARÁDŮ NA CHALUPĚ
Již po několikáté jsme využili pozvání a strávili jsme opět konec jednoho letního týdne na chalupě na venkově.
Jako už po několikáté, náš pobyt začal přednáškou Jirky – učitele včelařství - o včelách a o včelaření pro místní zájemce. Myslím, že s ní měl, ostatně jako obvykle, i tentokrát úspěch.
Někdo vařil, někdo cvičil, někdo pohlídal děti a při tom jsme se všichni výborně bavili. Počasí nám k tomu přálo, vzniklá jídla skvěle chutnala a čas nám opět překotně ubíhal. Ještě na závěr opéci špekáčky a pak nám, bohužel, zbývala už jen cesta domů.
TAK SNAD TO VYJDE ZASE ZA ROK.
-----------------------------------------------------------------------------------
Na této rekondici vznikla povídka - Bezpečnost vždy a všude !
Dodržování bezpečnosti práce není žádná novinka. Základem je, že cokoli kdokoli dělá, nesmí být „pod vlivem“. Za druhé – má mít k práci určený pracovní a ochranný oděv, obuv, pokrývku hlavy apod.
Také pomůcky – tzn. nářadí – správně seřízené, nabroušené, velké nebo malé – zkrátka akorát. A tak dále. Čili – abychom pokročili.
Vaří – li se například bramborový salát, hledíme především na čistotu tvořitelů, kvalitu surovin, bezpečnost práce, přístup k práci, ale také na bezpečí spotřebitele!
A na tom – přátelé – především záleží. Hlavně nám.
Zmiňuji se zde o tom pro to, že i když pominu množství éček v některých surovinách, pálivost cibule nebo kyselost okurek či octa, mohla by přivodit jiná, naoko nepodstatná věc nepříjemnost, neřku-li smrt! A to až ve finální podobě tohoto chutného a oblíbeného pokrmu. Několik zodpovědných, zkušených a vskutku prověřených pracovníků bez momentálních příznaků jakékoli nákazy se dalo do práce.
Ta byla rozdělena promyšleně a do detailu již předem. Po oloupání uvařených brambor byli jednotliví pracovníci pověřeni
-
krájením brambor
-
přesným krájením cibule
-
krájením salámu
-
krájením sladkokyselých okurek
a další procesy jež spočívaly v míchání, chystání kořenidel a ochucovadel. Všechny ingredience neprozradím, protože i přes kolektivní dílo tajemství výroby a kompletizace je tabu.
Vrátím se ke krájení surovin.
Brambory – to je jasné – kolečko všichni známe.
Ale cibule – cibulka – najemno a kostičky aby lahodily oku.
Salám – jemné nudličky a překrojit, ještě a ještě takhle.
A teď okurky, tady pozor – na nich asi nejvíc záleží.
„Krájej to na drobounké kostičky, jednu jako druhou a opravdu jemně!“
Snažila jsem se, vydávala jsem ze sebe to nejlepší. Přesto se ten „nejvyšší“ několikrát zvedl ze židle a kontroloval v misce moje krásné, drobounké, okurkové kostičky. Připadala jsem si blbě a zeptala jsem se proč na tom tak záleží. „Já to řeknu, až to dokrájíš.“
Když se všechno vyklápělo na míchání do velkého škopku, zbylo pár
kostiček okurek v misce. A tak se znovu ptám: „Proč?“
„Protože ta kostička musí být tak maličká, aby lehce vklouzla do nosu. Když se host nají nebo přejí či přepije a neudělá se mu volno, nezřídka zvrací a často i nosem. Tak aby se nám neudusil…“
Už když to začal říkat, viděla jsem za jeho brýlemi ty oči, jak se smály. Vzala jsem kostičku kyselé okurky a změřila, zda by mu v nejhorším případě neuvízla. Zdaleka ne. Prošly by možná i tři vedle sebe.
Takže by nikdo nebyl ohrožen. A o to šlo. Salát byl dokončen, do druhého dne se rozležel a chutnal všem.
Autor : Eva Zavadilová
----------------------------------------------------------------------------
